DRAG ME PISSED - La Guerre des Sons

Jsem rád, že v tomhle zatuchlém západočeském kraji konečně začínají vznikat pořádné kapely. Všudypřítomná nu - metalová vlna už je tofudík za námi a začínají se objevovat velice zajímavé spolky. Mariánskolázeňští šviháci Drag Me Pissed nejsou žádnými nováčky. Tahle parta už nějaký ten pátek brázdí západočeská podia a na kontě má už dvě desky - tedy, La Guerre des Sons je její druhé album...

Když uvedu některé kapely, ve kterých dříve hráli nebo hrají členové D.M.P. můžete si udělat obrázek sami: Universal Young Musicians, Eastern Star, Ethos OF Nemesis. Už přihořívá?  Necháte se podat? A když napíši, že inspiraci můžete hledat ve Francii...?

Ne, Edith Piaf to není! Drag Me Pissed jsou ovlivnění vlnou francouzských emo hardcore kapel. Já osobně v tom občas slyším, a to myslim jako poctu a palec za to určitě letí nahoru, i sokolovské Ember. Mám na mysli ten nakřáplý, syrový a přitom čistý zvuk, jaký Ember tehdy dotáhli k dokonalosti na desce Seven Samurai.

Deska La Guerre des Sons má takovou nervní atmosféru. Ono se totiž nejedná jen o čisté emo. Není to ukňouraná záležitost, jako třeba desky Engine Down. Určitě si při poslechu neodpočinete a  rozhodně nedoporučuji poslouchat jen jako kulisu k něčemu, protože hudbu D.M.P. rozhodně jako kulisu brát nelze - už z toho důvodu, že by vás nejspíš odtahovala od toho, k čemu byste si jí pustili. Klukům se podařilo smíchat ty nervní ember pasáže s punkovou dravostí. Když píši punk, nemyslím tím nějaké přihlouplé uta uta uta, ale takovou tu špinavost, kostrbatost a energii pro punk typickou. K tomu si přičtěte ještě, pro emospolky, netypické využití dvojšlapky a máte parádně namíchaný koktejl. Právě ta dvojšlapka mě ihned zaujala. Jo, jo, rytmika z metalcoreových Ethos Of Nemesis se někde projevit musí. Tady ale kopákové salvy nepodporují nějaké včelíny nebo moshové prosekávačky a také nejsou bicí vytaženy tak, aby přehlušovaly zbytek kapely. Jen je to takové nezvyklé a příjemné občasné zpestření a nabourání stylu. Vše ale drží pohromadě a vytváří tak mozaiku, jejíž strípky do sebe zapadají a tvoří dílo hodné obdivu.

Obal je kapitola sama za sebe a zasluhuje vlastní odstavec. DIY (Do It Yourself) přístup se může brát různě. Můžete vypálit cédečko, napsat na něj „centrákem“ Drag Me Pissed a nebo si nad ním můžete sednout, věnovat mu spoustu hodin práce a udělat profi originální dílko, které bude ve vaší sbírce vinylů vyčnívat a jednou si ho možná i zarámujete! Kluci se rozhodli pro druhou možnost a ukázali tak nám všem, že když do něčeho dáte srdce, nepotřebujete zázemí firmy, šestimístné cifry na účtu ani bohaté rodiče. Ukázali, že DIY má sílu a možná je to právě ta cesta, jak dělat desky v dnešní době stahování prostoduchých souborů z internetu. Asi jste si všimli, že jsem napsal vinyl. Ano VINYL. Jsem rád, že se tenhle hudební nosič dostává zase do popředí, nebo chcete-li, do módy. A k devadesátým letům minulého století a k hardcore kapelám jednoznačně patří. V bookletu sice nenajdete texty. Zato v něm ale najdete ke každé písničce krátké pojednání, o čem ten který song je a musím říct, že témata to jsou zajímavá. Nebudu prozrazovat, o čem texty jsou. Prostě si to kupte a užijte si to tak, jako já.

Blíží se vánoce, tak přemýšlejte, čím udělat radost svým blízkým. Z placatého dárku zajímavých rozměrů budou mít určitě radost a 180 kaček není zase tolik...